Nojo, tak jako Fénix vždy zhyne a znovu se zrodí ze svého vlastního popela, aby mohl být lepším a silnějším ptákem, i my jsme si tady asi museli trošku zarýt tlamičky do země. Abysme si mohli uvědomit, že všechno má svůj čas a není nutný se nadměrně stresovat, když věci nejdou přesně podle plánu, kterej jsme si my sami vymysleli a nastavili. A o tomhle byl vlastně náš Týden 6 + jedna velká grilovačka. 

Minulej víkend nepřinesl žádný výletění, protože jsme stonali – byli jsme s Adamem oba fakt nastydlý, takže jsme to nepokoušeli a povalovali se na zahradě. 

Co ale významně zahýbalo celým naším týdnem, a co Vy už určitě dávno víte, bylo TO úterý 22.10., den, kdy jsem jela na pohovor autobusem s pánem, co předstíral střelbu a řidič musel volat policajty, zatímco Adam si na surfu udělal díru do levýho nártu a jel do nemocnice sanitkou na ošetření. Taky to byl den, kdy jsem se po několika hovorech s krvácejícím Adamem ucházela o práci na skupinovým pohovoru se stovkou dalších lidí a snažila se vyniknout tak, abych dostala šanci jít do druhýho kola. Protože byl tenhle den v  tolika ohledech výjimečnej, věnovala jsem mu samostatnej prostor tady

Celej tejden se tím pádem nesl ve znamení péče o Adama a jeho nárt. Protože Adam skončil se 4 stehama a několika injekcema anestetik, cesta z nemocnice byla vlastně už hračka. V noci na středu to ale už přišlo k sobě a nebudem si lhát, první věc, kterou jsem ráno dělala, bylo rozpouštění tablety Panadolu Rapid ve sklenici neodstáté (tudíž po bazénu chutnající) vody a bezodkladné podávání pacientovi. Adama bolela celá noha, tak jsem mu nosila jídlo a pití a opalovala se na molu a četla knížku. Takže to nakonec zase nebyl tak špatnej den.

Věděli jsme, že by v pátek Adam potřeboval tu nohu zkouknout někým z oboru, takže jsme ve čtvrtek začali od lidí z Čech zjišťovat, kam tady chodí. A že prej někde na Broadbeach (což je, mimochodem, náš rajon) je nějakej Čech, co se jmenuje Rejda a ošetřuje lidi z Čech za velmi výhodné ceny, nebo zadarmo.

Takže… tenhle Dr. Rejda ordinuje od nás 5 minut na kole. Tak tam Adam v pátek ráno na tom kole zajel (na rovině jde docela pohodlně šlapat jen jednou nohou). Musel se nejdřív dostat přes hlavní překážku – sestřičku, která byla první nepříjemná Australanka, se kterou jsme měli tu čest. S překonáním sestřičky nám pomohla Šárka, se kterou jsme se seznámili v domku, když jsme tam ještě nebydleli a byli jsme tam jednou v pátek posedět, a která k panu doktorovi taky chodí. 

Pan doktor nechal Adama posadit do jedný z “ordinací”, který vypadají spíš jako kanceláře, tykal mu, podíval se na ránu, pochválil jak je pěkná, kleknul si na kolena, ránu očichal (prosim Vás, tak se nejlíp rozpoznává zánět, jinak je pan doktor v zásadě seriózní a vtipnej člověk), dal Adamovi nějaký náplasti navíc, zaregistroval ho, nabídl mu dohození práce a pozval v neděli na vytažení stehů. Vytažení stehů se nakonec konalo jen na půl, protože po vytažení 1. a 3. (a po seknutí skalpelem do malíčku až do krve) pan doktor seznal, že to ještě chce, dal Adamovi další náplasti a jednorázovej mini skalpel a k tomu doporučení, ať si to za pár dní vytáhne sám. A to vše zcela zdarma. 

Důležitá poznámka: Na našem Instagramu jste si odhlasovali, že chcete vidět tu Adamovu ránu před šitím. Je úplně dole v tomhle článku ještě pod nekvalitní fotkou mně a grilu, kde vaříme, když dojde plyn v hlavní bombě v kuchyni.

Grilovačka

Máme za sebou horečku sobotního odpoledne u Míši a Honzy na pořádný grilovačce, která trvala skoro 12 hodin a měla všechno. Výborný burgery – pro nás v halloumi variantě, exkluzivní grilovanej hermelín, batáty na několik způsobů, panáčky českýho alkoholu, hudbu, tanec, humor, napětí (z toho, kdo půjde spát jako první, a můžete hádat, kdo vyhrál) i neplánované nocování u Míši a Honzy. A neděli mimo provoz. 

Barbecue, Surfers Paradise, Gold Coast.
Plná sestava samospouští.
Halloumi burger + grilovaný hermelín, Surfers Paradise, Gold Coast.
Super kombo.

Jo a prosim Vás, protože sliby se mají plnit nejen o Vánocích, a protože já, když něco slíbim, tak to splnim – v rámci grilovačky proběhly také hluboké diskuse a ukázky několika kousků značky I Du Hovno. To je značka, kterou založil Honza (od Míši), a která prodává čepice, mikiny, ponča na pláž. A všechno je to stylový. A název značky je inspirován životem surfařů a surfařek. Tak už je Vám asi jasný, proč chtěl Adam vždycky surfovat.

Škola

Jak jsem zmiňovala v blogu o úterku, dostala jsem minulý týden svoje první ocenění za úspěchy v testu, pak mi přibylo další za čtvrteční vyprávění úterku v angličtině humornou formou (ano, ve čtvrtek už se na to dalo koukat i z té humornější stránky) a v pátek za znalost několika slovíček z němčiny a za oživení hodiny zpíváním karaoke Shallow (Bradley Cooper + Lady Gaga) s Diegem z Brazílie (Shallow je “naše” písnička s Adamem, takže z prázdninových dlouhých cest paní Colombo (naším autem) jsem měla natrénováno do aleluja). 

Caught you being great Award, Browns English Language School, Gold Coast.
Ocenění se sbírají celý měsíc a pak se vyhlašuje vítěz/ka – student/ka měsíce.

Sabine se nám snaží tu školu občas něčím ozvláštnit, takže jsme se třeba ve čtvrtek testovali v látce za pomoci on-line nástroje Kahoot! (doporučuju!), ale je to na čas a já jsem si potvrdila, jak tyhle časový limity nemám ráda. A v pátek jsme kromě zpívání karaoke hráli flašku na pravda vs. úkol. 

Byl taky v pátek Den učitelek/učitelů, tak jsme psali Sabine vzkazy, který jsme jí dali o pauze na stůl. Tak si je pak četla a dojímala se.

Ve škole jsem už za půlkou, mám před sebou 4 týdny a testy jsou, sakra, čím dál těžší.

Práce

S prací se to má tak… Když jsme na ní soustředili většinu našich myšlenek a energie, v podstatě nic nevycházelo. Od začátku jsme si oba říkali, že hledáme práci hlavně pro Adama, protože já chodím denně do školy a bum, po rozdání 3 životopisů mě pozvali na výběrko, zatímco Adamovi po rozdání asi desetinásobnýho množství ani nikdo nezavolal (i když to slibovali).

Pak jsem se teda soustředila dvě odpoledne na to, jak uspět při skupinovým pohovoru, věnovala tomu tu energii a bum, cestou na pohovor jsem málem nestihla autobus, málem ani to výběrko a Adam se ještě ošklivě zranil. Přiznám se, že tohle byla fakt krizovka. Říkala jsem si, že nevíme, jak dlouho Adama ta noha bude bolet nebo jí nebude moct plně používat, a že tu práci teda ale opravdu potřebuju aspoň já. Ale zároveň jsem víc než na práci myslela to, že potřebujeme, aby to Adamovi hezky srůstalo, protože on je prostě takovej ten energickej typ, kterýmu pohyb dělá radost a potřebuje ho k životu a ke štěstí.

No a potom přišel čtvrtek, já přišla ze školy a měla zmeškaný hovor z toho čísla, který mě zvalo na skupinový pohovor. Volali mi, aby mi řekli, že by mě rádi viděli na pohovoru jedna na jednu/jednoho a že mi zavolají v pondělí / úterý, abychom se domluvili na termínu. A já měla radost, že jsem zvládla působit pozitivně i pod tlakem úterních událostí, a že mi odpustili i to, že jsem v podstatě nedala mobil z ruky, když to bylo jen trochu možný. 

Ve čtvrtek večer taky přeposlal jeden z Honzů Adamovi odkaz na příspěvek s nabídkou práce z facebookové skupiny Češi a Slováci na Gold Coast, na kterej Adam promptně zareagoval, a protože byl první, měl v pátek schůzku s Edou z Děčína (!!!), se kterým probral detaily a teď se čeká, až Adamovi zavolá velkej šéf. Jedná se o tlakový čištění příjezdových cest v jednom velkým obchodním domě, kterej máme nejblíž ze všech obchoďáků (Pacific Fair). No a v pátek pan doktor začal Adamovi dohazovat úklid školy. Tak věříme a doufáme, že už ta práce kolem nás obchází a že si brzy vyděláme aspoň na prvních pár věcí ze seznamu “Až začneme pracovat” (kde já mám třeba kytku do pokoje a růžovou helmu na kolo a Adam auto). 

Z minulýho týdne si rozhodně odnášíme to, že když je někdy zle, je jasný, že bude zase dobře. Že když někdy zaplatíte za něco spoustu peněz, třeba Vám zase něco jinýho přijde tak nějak samo, zadarmo, protože je na Vás někdo jednoduše hodnej. Že čemu dáváte energii, to roste a sílí, a že když se na něco soustředíte možná až moc upjatě, jste dřív nebo později postavený před události, který Vám ukážou, že je prima tu energii tak nějak rozložit a umět se víc radovat z maličkostí a míň stresovat z veličkostí.

Venkovní vaření, Broadbeach Waters, Gold Coast.
Venkovní vaření marodovi.
Adamova rána před šitím, Robina Hospital, Gold Coast.
Velké finále, Robina Hospital.
Share: