Na nákup prostě musíte. Je jedno, jestli řešíte jídlo, zámek na kolo, dózu na odličovací tampónky, ploutvičku na surf, krém na obličej nebo nabíječku na mobil. Nebudu lhát, že jsem se na tohle všechno netěšila už od příletu. Je to druhej konec světa, a tak jsem byla hodně zvědavá, co tady na nás v obchodech čeká.
Takže: ceny rovnou přepočítávám, a to s kurzem 16 CZK za 1 AUD.
Hodí se na začátek napsat, že minimální mzda je tady aktuálně 18,93 AUD/hod. (podle informací z naší agentury a dalšího googlení se podle všeho jedná o čistou mzdu), což je něco málo přes 300 Kč. S minimální mzdou si tady teda vyděláte za klasický plný úvazek za měsíc cca 48.464 Kč. Pro srovnání – jetý, ale slušný kolo pořídíte klidně za 1.600 Kč, jetej, ale hodně slušnej začátečnickej surf cca za 4.800 Kč, jetý auto, který se dá normálně používat třeba od 32.000 Kč. Bydlení je tu hodně drahý, máme zkušenosti a vědomosti zatím jen se sdíleným bydlením, ve kterým pořídíte pokoj pro dva lidi cca za 4.800 Kč na týden.
Když Vám teda nevadí sdílet bydlení a najdete si práci na plnej úvazek, tak i s minimální mzdou tu žijete důstojně. Co jsem ale stihla vyzjistit, když máte děti (nebo se je chystáte mít), náklady se, logicky, mnohanásobně zvýší – je tady hodně drahá lékařská péče a taky (jakákoliv) péče o děti (pro lidi s trvalým pobytem vyjde levněji než pro náplavu). Chci tím ale říct to, že s dětma už to na minimální mzdu úplně nebude.
Drogerie
Z drogerie jsem byla nejdřív trochu zklamaná. Mají tady velkou spoustu značek, který jsou běžně k sehnání u nás. Ať se jedná o věci na tělo, vlasy nebo dekorativní kosmetiku. L’Oréal, Garnier, Head&Shoulders, Nivea, dekorativka běžně třeba Rimmel, Maybeline, Bourjouis, Revlon, ale potkáte (výjimečně) i levnou Essence. V drogerkách mají ale k mýmu překvapení třeba i W7, ColourPop nebo The Balm (a jejich vymazlený obaly).
Místní specialitkou je docela levná značka Australis, od který si ale určitě nekoupím korektor pod oči (protože podle “svočů” (rozumějte zkoušení) přímo v drogerce nestojí korektory za nic). Ale za to si u ní zřejmě koupím tužku na obočí, protože odstínově super, takovej ne moc studenej ani teplej odstín, prostě ideální pro holky se zrzavým odrostem. (Ha, léta praxe a odříkání u mejkapových tutoriálů na YouTube přináší najednou kýžený ovoce!).
Dlouho jsem hledala něco přírodního na obličej, protože mýho oblíbenýho oleje z granátovýho jablka od Saloos jsem si dovezla jen polovinu a za chvíli nebude. A tak jsem se jednou zeptala moc příjemný paní prodavačky, která mě odkázala na značku Sukin. Sice jsem se ještě po drogerkách něco nachodila, než jsem si ji koupila, ale teď už fakt dodělávám, co jsem si přivezla z Čech a moc se těším na to první otevření. Nemá v sobě žádný chemický věci, co na/v pleti nechcete, přidaný barvy ani živočišný složky, je regionální (australská) a cenově přijatelná. Já jsem dokonce vychytala slevu, takže mě micelární voda vyšla na 88 Kč, čistící gel jakbysmet a šípkový olej (25ml) na 160 Kč.
Jiná kapitola jsou barvy na vlasy. Pokud tady nejste teď poprvé, tak už asi tušíte. Moje vzrůstající frustrace je zřejmá skoro z každýho článku (že mi nabízí poslání poštou mojí obvyklý barvy mamka a Janina (nejlepší kamarádka) je jedna věc, ale ozvala se mi i kámoška Peťa z Brna – ano, až takový má náš blog dosah). Barev tu mají spoustu. Mnohametrový regály plný blonďatých a hnědých odstínů, ale zrzavá tady prostě nefrčí. V pěti metrech regálu najdete tři. Slovy TŘI možnosti zrzavé barvy na vlasy. Červený do toho nepočítám, ale kdybych je počítala, jsme třeba na pěti. K tomu ještě jeden další odstín šamponu na 8 umytí. A konec.
Buď si vyberete tu první spíš jako blonďatozrzavou (odstín mango) za 320 Kč anebo Revlon v odstínu světlý nebo střední kaštan asi za 190 Kč (velmi často je někde ve slevě kolem 150 Kč). Jako jo, než jsem se začala barvit hennou, tak jsem si přávala mít kaštanový vlasy, ale teď už jsem si za ty tři roky zvykla na svojí milovanou Palette 562 odstín intenzivně zářivě měděný. Ono mi stejně nezbyde nic jinýho, než si koupit revlon a doufat, že se brzy vyšisuje, pokud se nechci přestat barvit úplně anebo se každý dva týdny plácat se šamponem. Kdybych měla podnikatelský střevo, začnu sem dovážet zrzavý barvy na vlasy (a péct českej chleba), ale on by je možná stejně nikdo nekupoval.
Za tu dobu, co couráme po krámech, jsme objevili i takovej bizárek – krém s extraktem z ovčí placenty. V akci třeba za necelý 60 Kč. A smrdí. Tak uměle nepříjemně starožitně. Do kategorie bizárků já osobně řadím i vlasy v prášku značky Toppík, který jsem zmiňovala už tady. Máte plešku? Nevadí! Nasypte si na hlavu hnědej prášek vybranýho odstínů a pleška je rázem ta tam (nepíše se tohle dohromady?). Tuhle vymoženost už jsme někam na sítě postovali a Jarda (Adamův skvělej kámoš) se přihlásil o karton Topíků. Takže neboj, Jardo, už zjišťujeme, kolik stojí přeprava kontejneru přes moře, protože když už, tak už!
Drogerie jsou tu spojený s lékárenským zbožím, takže v jedný části máte klasickou drogerku a v jiný pultový prodej léků na předpis i bez něj. Austrálie miluje doplňky stravy. V supermarketech i drogerkách jich jsou desítky metrů.
Jídlo
Základně tady jsou 3 velký supermarkety: Woolworth, Coles, Aldi (máte tady prokliky na jejich online obchody, kdybyste se jooo chtěli podívat na věci, který v článku nebudou). Všechny tyhle supermarkety mají svoje interní značky (jako u nás třeba Billa, Kaufland, Tesco), a to se potom fakt vyplatí. Ale z pozice někoho, kdo pochází z Český republiky, o který se říká, že je popelnicí Evropy, můžu s klidným srdcem říct, že to interní zboží není humáč, fakt. Taky jsme slyšeli, že před zavíračkou jsou v supermarketech slevy – hodně často třeba na pečivo a snad i na zeleninu, ale za ten skoroměsíc, co jsme tady, nám prostě nějak nevyšlo, abychom se přesvědčili na vlastní peněženku.
O jídle by se dal samozřejmě napsat celej samostatnej článek, ale za prvé si myslim, že by to nikdy nechtěl číst, a za druhé si myslim, že by se mi to nechtělo psát. Takže i u jídla jen několik základních a zásadních postřehů. Je na místě poznamenat, že s Adamem ještě nemáme práci, takže si hodně vaříme doma, jídlo nakupujeme s rozvahou, naše chutě přizpůsobujeme cenám potravin a moc se těšíme na to, až budeme mít práci a nebude nám líto dát 130 Kč za malej hezkej netoastovej chleba (kterej stejně určitě nebude dobrej jako ten náš českej).
Naše základní potravina je toastovej chleba. Máme ho k většině snídaní “s něčím” nebo jako přílohu i k většině večeří. Toasťák kupujeme obvykle za 30 – 40 Kč, střídáme celozrnnou variantu s nějakou semínkovou. Naše chleby ani rohlíky ani housky (natož třeba kaiserky) tady v supermarketech v podstatě nejsou, a když, tak jenom takový ty nadejchaný měkký varianty.
Něco na chleba
To “něco”, co si často dáváme k snídani jsou pomazánky (na toast dokonce i určený). 200 g balení se dá pořídit od 32 Kč nahoru a mezi naše nejoblíbenější patří ta ze sušených rajčat (protože se řídíme heslem: kde jsou sušený rajčata, to nemůže bejt špatný), batátová s kešu oříšky a kořeněná papriková. Ochutnali jsme taky kukuřicovou (moc nasládlá), avokádovou (nemastná, neslaná a ještě moc česneková), cibulovou (taky nemastná, neslaná).
Hummus nám tady teda vůbec nechutná (až koupíme tahini, budu zase dělat domácí – kari anebo hořčicovej máme nejradši a kámošce Báře dlužíme recept). A k tomu si ještě dáváme většinou polotvrdej sýr a zeleninu (víc níž). Musela se k nám nastěhovat spolubydlící ze Španělska, aby si Adam vzpomněl na svojí zálibu v burákovým másle (500 g interní značky od 38 Kč) s džemem (500 g interní značky od 22 Kč, ale je to taková ta hodně sladká varianta s pár jahodama, to budeme muset ještě vychytat).
Zelenina
Velký nepříjemný překvapení pro vegetariánskej pár je to, že je tady zelenina sakra drahá. Tak třeba 1 květák tady vyjde na 88 Kč, hlávka zelí na 83 Kč (půlka na 48 Kč), 1 salátová okurka vychází na 40 Kč, půl kila mini salátových okurek (prodávají se po několika menších kusech) dokonce na 160 Kč, 200 g míchanýho salátku (jakože různý zelený věci v jednom pytlíku) taky za 48 Kč, svazek jarní cibulky za 72 Kč, kilo klasický bílý cibule vychází na 46 Kč a brambory v akci stojí 56 Kč za 2 kg. Půl kila předvařený řepy vyjde na 80 Kč.
Takže není divu, že s Adamem zcela určitě obsazujeme goldcoasťácký přední příčky v jedení mrkve na tisíc způsobů, protože mrkev stojí 30 Kč za kilo. Rajčata cenově začínají na 46 Kč za kilo, což je taky docela fajn.
Asijská zelenina se prodává pod pojmem řekněme “asijská zeleninová parta” a spolu s další je někde k mání i na ledu, aby byla pořád čerstvá.
Cenově obdobně je na tom i ovoce, to ale tolik obšancovaný nemáme. Ale třeba banány stojí cca 62 za 1 kg. Jasně, že stejně jako v Čechách v různejch obchodech máte akce a slevy, takže se ty ceny různě hýbou.
Jak vaříme?
Jak teda jíme? Nebudeme si lhát, vaříme z konzerv. Měli jsme výbornou mexickou směs do tortil (fazole všeho druhu, zelený lusky, kukuřice, houby), taky rajčatovou omáčku s čerstvýma žampionama a těstoviny, několik variací na indickou kuchyni (cizrna, červená čočka, rýže) anebo nekonzervovou pečenou směs batát, brambor a mrkve. Konzervy interních značek se tady pohybují od 13 Kč za 400 g za fazole i cizrnu aj., kolem 16 Kč za houby nebo kukuřici. Neinterní značky začínají o něco výš, třeba kolem 24 Kč. Takže vařit dobroty z konzerv je tady vyloženě ekonomická záležitost. A ještě jako dodatek, kilo červený čočky můžete pořídit cca od 37 Kč, kilo rýže za 43 Kč.
Na co chci obzvlášť upozornit, je cena 400 ml kokosovýho mlíka interní značky, která začíná na 15 (PATNÁCTI) Kč a nechutná to teda ale vůbec špatně. A vyloženě skvělou cenu tady má základní sýr (např. chedar), kterej si ale jakožto lidi, co vyrostli na eidamu třicítce, nemůžeme vynachválit. Kupujeme ho po jednokilových baleních, jejichž cena začíná třeba na 123 Kč. Velký dobrý! Mimochodem, 125 g neinterního camembertu vychází na 56 Kč, což je srovnatelný s cenama u nás. Takže sýry jsou se tady evidentně poměrně levný.
A tak dále
Velký supermarkety mají zvláštní sekce pro různý částí světa. V evropský najdete třeba sušenky s nápisem Jadran nebo spoustu sladkostí s kokosem (protože v Evropě nevíme, co bysme si s kokosama počali, že jo).
Veganský produkty jsou tu docela drahý. Třeba 200 g veganskýho chedaru vyjde na 96 Kč, ale zase co si budem, tyhle dobroty nejsou levný ani u nás. Dostali jsme od známých tip (a ochutnávku) na veganský “kuřecí” nugetky, takže si už teď brousíme zuby na Vánoce a já mám radost, že tady mají klasickou majonézu i nakládaný okurky na salát.
Koření je, myslim, o něco dražší než u nás. Jako základ jsme kupovali kari (50 g za 31 Kč) a nějakou směs zelených bylinek (25 g za 26 Kč), sůl a pepř nám poskytla paní domácí.
Jste líné, líní a máte chuť na šnycl v nešizeným trojobalu? Kupte si 80 g namíchané směsi za 42 Kč a obalujte do haleluja! Na výběr máte ze směsí: česnek&bylinky, cibule&česnek, citrónový pepř nebo klasik.
O cenách masa nemáme co psát, ale Honza říkal, že to vychází o trochu dráž než v Čechách.
Hodně nám tady nechutná voda. Je cejtit po bazénu (výrazně). Ze začátku jsme ji pili a vzpomínali na tu českou, do který jsme si občas i tak přidávali Jupí šťávu. Mně se nechtělo věřit, že by tady sirupy neznali, takže jsme se dali do hledání a našli. Zase různý velikosti, různý ceny. Řekli jsme si, že v tomhle případě prostě napoprvé půjdeme do nejlevnější varianty, takže jsme koupili 2 l jablečno-broskovovo-ličiovýho sirupu za 48 Kč (já vim, tohle je hodně nízká cena) a možná byste nevěřili, ale v tý šťávě normálně plavou kousky dužiny. A ne, není to plíseň. Ale jako ok, tohle bude asi trochu kentus kykyrys.
Alkohol
Alkohol se tady prodává ve zvláštních “večerkách”, kterým se říká “botláky” (podle bottles, wine, spirits – lahve, víno, tvrdej na panáky). Je to pěkně drahý (jakože fakt fest) a při nákupu jídla máte na účtence vždycky i několik vybraných alkoholických produktů, na který můžete uplatnit slevu. Adam si takhle koupil balení 6 malých piv za 208 Kč, jinak by stály skoro 290 Kč.
Poznámka
Mamky, taťkové, babičky, dědové, bratři, nebojte se, nekupujeme vždycky jen to to nejlevnější jen proto, že je to nejlevnější. Jen děláme (sociální) experiment, ze kterýho nám jednoznačně vychází, že i z toho velmi levného interního zboží se dají uvařit chutný mňamky. A až budeme pracovat, třeba dáme další článek o tom, jak chutnají neinterní drahý pochutiny (tak určitě!).
Oblečení
Možná jste si už říkali, kdy přijde na řadu oblečení, ale zklamu Vás. Oblečení jsme zatím vůbec neřešili (kromě těch neoprén topů na surf). Ale dejme tomu, že z obecného pozorování vychází, že v H&M jsou ceny srovnatelný (malinko dražší), mají tu několik moc hezkých značek, který z Evropy neznáme (třeba Cotton On – a ta se prý do Evropy chystá), kde zlevněný kusy (vystavený na stojanech před obchodem) jsou klidně za 160 Kč.
Specifickou skupinou jsou outlety, který podle všeho docela frčí a ty ceny jsou tam hodně přívětivý. Když se tady řekne outlet, rozhodně to neznamená, že mají jen velikosti XXS. Naopak ty krámy jsou plný krásnýho oblečení (často mají outlety značky jako třeba Billabong, Quiksilver, Roxy) všech velikostí za super ceny. Sice je to třeba starší kolekce, ale běžná/ý smrtelnice/ník to fakt nepozná. Těch nádhernejch plavek všech barev… Už aby bylo teplo!
Obchody s oblečením tady mají styl, podívejte třeba na Golden Breed.
KMart
Ano, ten miluju. Kdo nás čte pravidelně, tak už to ví. Mají tam (skoro) všechno a často je to vkusný a esteticky přitažlivý. Adam tam sehnal kšiltovku za 48 Kč, kterou mu po 15 minutách od nákupu pochválil pán z Quiksilveru a sluneční brejle za 128 Kč. A zatím bez zánětu spojivek, takže dobrý. Já jsem si udělala radost nádobkama na kartáčky na zuby a na odličovací tampónky. A taky jsem si koupila nějaký papírenský věci do školy a světla na kola a tak. Brousim si zuby na vánoční náušnice za 3 dolary (nikdy jsem si nic vánočního na uši nekoupila, tak když nebudem mít zimu, tak aspoň ty náušnice) a až začnu pracovat, to se poměju!
Blogerská výzva na konec
Zajímají Vás ceny nějakých konkrétních produktů, o kterých nebyla řeč? Máme se nějakýmu specifickýmu zboží do příště pověnovat? Dejte nám vědět do komentáře nebo na e-maily. Díky!
